Patnáct
nejčastějších

Obojí, a jedno není přišroubované k druhému. Platba je tu druh zprávy: přijde do konverzace, do které patří, a tam se podepisuje.

Když peněženku nikdy neotevřeš, máš skupinový chat šifrovaný od konce ke konci, s hovory, soubory, složkami a hlasovkami. Když ji otevřeš, peníze bydlí ve stejných místnostech jako lidé, kteří je sdílejí.

Na poslání zprávy vůbec nic.

Na sdílení peněženky potřebuješ dvě věci. Měj svých dvacet čtyři slov na bezpečném místě a pochop jedno pravidlo: peníze se pohnou, když se za ně podepsalo dost lidí ze skupiny. O zbytek se stará aplikace — adresa, kterou si jednou zapíšeš, se stane jménem, takže políčko ptající se, komu zaplatit, se ptá na člověka, a ne na šedesát čtyři znaků.

macOS, iOS, Android, web a rozšíření prohlížeče. Na všech stejné rozhraní — co se naučíš na telefonu, umíš už na počítači.

Ano. Na penězích tu není nic povinného. Skupina bez peněženky je skupinový chat a zůstává jím, dokud v ní někdo peněženku neotevře.

Nikdo. To je celé.

Skupinová peněženka nemá majitele: klíč každého podepisujícího vznikl na jeho vlastním zařízení a tam zůstává, a adresa se staví ze všech naráz. Dostat z ní peníze potřebuje tolik podpisů, na kolika se skupina dohodla — kterékoli dva ze tří, kterýchkoli pět z devíti, jak se to nastavilo. Dokud se nepodepsalo dost lidí, platba je žádost.

Peněženka, ze které peníze odcházejí. Kolik to bude stát, v podpisové kartě není: na většině řetězců není poplatek znám, dokud podepisující transakci nepřipraví, a číslo vymyšlené předtím by bylo hádáním o cizích penězích. Tam, kde se poplatek platí toutéž mincí, která se posílá, může odeslání celého zůstatku nenechat čím zaplatit — a je to napsané přesně tam, kde zadáváš částku.

Bitcoin, Ethereum, BNB, Tron a Solana, spolu s tokeny na nich. Leží v jednom seznamu pod jedním zůstatkem.

Každá mince říká, na kterém řetězci je, a to je záměr, ne ozdoba: USDT na Tronu a USDT na Ethereu nejsou tytéž peníze, a seznam, který by je ukázal jedním řádkem, je seznam, ze kterého se jednou pošle do špatné sítě.

Pro rozhovor: klíče všech se mění ve chvíli, kdy se mění složení, takže ten, kdo odešel, nepřečte, co se řekne dál. Ne proto, že by server hlídal slova — nepřečte z nich ani řádek — ale proto, že klíč, který měl, už nic neotevře. Kdo je v místnosti, je naopak ta část, kterou server vidí: změny složení jdou otevřeně, a právě díky tomu může odmítnout zápis od někoho, kdo tam už není.

Pro peníze: kdo podepisuje, je součást pravidla, které skupina nastavila, a změnit to pravidlo vyžaduje stejný souhlas jako utrácet podle něj.

Ne, a nikdo tady taky ne. Není žádný klíč držený za tebe, takže není co zabavit a není na co zmáčknout. Platba, která odešla do sítě, je na řetězci.

Co má skupina místo toho, je krok předtím: platba, která nedosáhla kvóra, se nestala, a kterýkoli podepisující ji prostě nemusí podepsat.

Ne. Řadí zprávy za sebou a přenáší hovory — a přenáší šifrovaný text. Klíče, které by ho otevřely, vznikly na zařízeních v místnosti a nikdy je neopustily.

Platí to o žádostech o platbu stejně jako o konverzaci kolem nich.

Co si přece jen drží, stojí za to říct, protože server, který něco veze, si nutně část toho drží. Na zprávu: do které skupiny patří, které zařízení ji poslalo, okamžik doručení, jak je velká, a šifrový text. Drží si také, kdy bylo zařízení naposledy připojené — přítomnost — a tu lze vypnout. Nic z toho není obsah a nic z toho se v obsah proměnit nedá.

Dohánějící vyrovnávací paměť je ve výchozím stavu třicet dní a to číslo je vlastně jedno sepsané produktové rozhodnutí: tak dlouho může být zařízení offline, než bude muset do svých skupin vstoupit znovu. Staré odchází po měsících, zahozením oddílu místo mazání řádků.

Výchozí hodnoty federace přicházejí nadimenzované zhruba na sto lidí po asi dvou zařízeních a každé z těch čísel je řádek v konfiguračním souboru, ne mez protokolu. Skupinová peněženka na Bitcoinu unese až patnáct klíčů s prahem kdekoli mezi tím; na ostatních řetězcích je strop jejich vlastní.

Ne. Je to MLS, vydané jako RFC 9420, a stejný standard používají jiné messengery — a přesně proto se jmenuje, místo aby se popisoval.

Co MLS dělá a co je pro skupinu podstatné, je ta těžká část: když někdo přijde nebo odejde, klíče všech se změní v tu chvíli, a ne při nejbližší vhodné příležitosti.

Tvých dvacet čtyři slov vrátí, kdo jsi, a každou adresu, na kterou ti můžou zaplatit. Nainstaluj to jinde, zadej slova, a identita i peníze jsou zase tvoje.

U historie je odpověď jiná a je to ta nepohodlná. Konverzace se stěhují ze zařízení, které pořád máš, na nové — ne z fráze. Jestli ztracené zařízení bylo jediné, historie, kterou drželo, je pryč. To je rozhodnutí, ne opomenutí: záloha, kterou by otevřela samotná fráze, by byla trvalý přístup ke všemu, co jsi kdy řekl, uložený někde, kde nejsi ty, a nikým neodvolatelný.

Praktická odpověď je mít aplikaci na druhém zařízení dřív, než ho budeš potřebovat.

Zdrojový kód je zatím uzavřený. Dáme vědět, až bude otevřený.

Ano — pomocí Dockeru můžeš provozovat vlastní server. Můžeš ho nasadit na serveru firmy či komunity nebo na domácím počítači.

Tvoje zařízení mluví se serverem, který řadí místnost, v níž jsi — ne jen s tím tvým. Není to únik, ale záměr: zařízení dokazuje, kdo je, potvrzením, které si může ověřit každý server a žádný ho nemůže vydat. Přijít na druhý server proto není laskavost, kterou by musel udělit ten první, a žádná dvojice serverů si nemusí věřit, abys mohl být v místnosti u kteréhokoli z nich. To, kterým někdo přišel, nerozhoduje, ve kterých místnostech může být. Když server spadne, jeho lidé přejdou na jiný a pokračují.